Ptají se mě, jestli mi to všechno vůbec stojí za to...

6. dubna 2013 v 14:34 | Lucqa |  Příběhy
Zdál se mi nádherný sen, ale vytrhává mě z něj příšerný křik mého budíku. Místo toho, abych mumlala, že chci ještě spát, okamžitě se vymršťuji z postele. Hodiny na stěně ukazují patnáct minut po čtvrté hodině.
Venku je ještě tma, když vyjíždím z garáže na kole. Od našeho domu je to k zimnímu stadionu jen patnáct minut rychlého šlapání. Před halou seskakuji z kola, poutám ho zámkem ke stojanu na kola a běžím do šatny. V rychlosti si obouvám brusle, abych v pět byla připravená na ledě.
Padám. Pořád. Ale už jsem si zvykla, že pokud chci něco dokázat, prostě to bude bolet. A tak se pokaždé se zvednu. Nemám ve zvyku vzdávat se.
Hned po tréninku vyrážím na kole přes půlku města. Do třídy vcházím přesně se zvoněním. Až do oběda maluji ten samý obraz. Musí být dokonalý. Každý z mých obrazů musí být dokonalý.
Na oběd mířím zpět přes polovinu města. Po jídle už nedočkavě mířím do stájí, abych vzala na projížďku svého milovaného koně.
Ale ani na něj nemám dost času. Ve čtyři už zase mířím na kole pryč, tentokrát do antikvariátu jen několik minut cesty od našeho domu. Od osmi let tam každý den vypomáhám babičce. Miluji tu vůni knih, které je malý krámek plný.
Když sebou konečně večer plácnu do postele, objeví se ve dveřích máma a už jen z legrace se mě ptá: ,,Stojí ti to všechno vůbec za to, Cath?"
,,Stojí." šeptám a odplouvám do snů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Broskvička Broskvička | Web | 6. dubna 2013 v 20:16 | Reagovat

:)

2 Emily Emily | Web | 8. dubna 2013 v 15:50 | Reagovat

Moc pěkné :)

3 Samaja Samaja | Web | 17. dubna 2013 v 18:40 | Reagovat

Nádhera :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama