Život můžeme přirovnat k cestě vlaku. My jsme lokomotiva a za sebou táhneme veškeré starosti, jako vlak vagóny. Čím více jich je, tím pomaleji náš vlak pojede. Naproti tomu, nemyslím si, že by někdo chtěl jen rychle prolétnout životem bez nějakých starostí. Protože každá starost nám přináší nové zážitky a každý zážitek nás nějakým způsobem obohatí. Každičký milník na naší cestě znamená novou vzpomínku, která se nám vryje do paměti, jako do kovu, ze kterého jsme vyrobeni v našem lokomotivovém převtělení. Je možné, že ta vzpomínka časem zmizí, protože jsme prostě neryli dost hluboko. Nebo ji také může překrýt jiná vzpomínka-lepší či horší. Ale některé jsou vryt tak hluboko, že se jich nezbavíme, až dokud náš vlak nenabourá.
Lokomotiva má však oproti nám jednu obrovskou výhodu. Už jsem řekla, že jsme mašina, která táhne vlak. Ale co je to, co se míhá za oknem? To je náš příběh. A ta jmenovaná výhoda vlaku je přirovnatelná k videokazetě. Já bych si taky přála moct rychleji projet zkoušením z chemie, kdežto prázdninové zážitky z pláže bych radši prožívala pořád dokola.
A tak jedeme, jako lokomotiva po železnici a čekáme, co nás v životě potká...






Wow píšeš hrozně zajímavě ;)